Adopce, která ve mně vzbudila silné emoce - závěrečný díl série Děcko právě teď na iVysílání

Děcko je dramatický seriál České televize, který se zaměřuje na téma přímé adopce a na dilemata spojená s rozhodnutím vzdát se vlastního dítěte. Hlavní hrdinkou je Klára (Hana Vagnerová), úspěšná žena, která neplánovaně otěhotní a rozhodne se dát dítě k adopci. Sledujeme její cestu plnou pochybností, emočních zvratů i setkání s páry, kteří touží po vlastním dítěti. Proč si seriál (ne)pustit?

Silné postavy a jejich uvěřitelnost

Jednou z věcí, které mě na Děcku nejvíc baví, jsou promyšlené a lidsky uvěřitelné postavy. Klára Vernerová je ústřední postava děje, která v sobě kombinuje sílu i pochybnosti. Není to klasická hrdinka, se kterou by bylo snadné sympatizovat, protože její rozhodnutí nejsou vždy ideální. A to je na ní právě zajímavé, není totiž tzv. černobílá.

Líbí se mi také, jak jsou vykreslené páry, které chtějí Klářino dítě adoptovat. Každý z nich má jiný přístup k rodičovství a jinou motivaci. Beáta a Hubert (Elizaveta Maximová a Jan Jankovský) působí na první pohled jako ideální bohatý pár, ale pod povrchem se skrývá spousta nejistoty. Naproti tomu Michal a Alice (Patrik Děrgel a Eva Hacurová) čelí partnerské krizi a jejich cesta k adopci je hodně komplikovaná.

Odvážná témata v celé své složitosti

Přímá adopce je v Česku stále trochu tabu, a tady ji vidíme v celé její komplexnosti, od psychických dopadů na matku až po byrokratické překážky. Oceňuji tedy hlavně to, že se seriál nebojí otevřít složitá témata.

Velké plus vidím v tom, že tvůrci neukazují žádné postavy jako „dobré“ nebo „špatné“. Každý má svůj úhel pohledu a důvody, proč se chová tak, jak se chová. U podobných témat se totiž často sklouzává k zjednodušování.

Na druhou stranu mi trochu vadí, že se některé vedlejší motivy nedostatečně rozvíjejí. Například Klářin vztah s její matkou (Taťjana Medvecká) by mohl dostat víc prostoru, protože by mohl ukázat ještě hlubší rovinu při rozhodování hlavní hrdinky.

Režie a scénář: skvělé, ale ne bez chyb

Režiséři Rozálie Kohoutová a Radim Špaček odvedli skvělou práci. Seriál má výborné tempo, scény nejsou zbytečně natahované a kamera působí přirozeně. Líbí se mi, že se vizuálně nepodbízí. Nejsou tu žádné přehnaně stylizované záběry, ale syrová, realistická atmosféra, která odpovídá vážnosti tématu.

Scénář Kateřiny Krobové a Lucie Macháčkové je chytrý a promyšlený, ale občas mi přijde, že jsou některé dialogy trochu umělé. Např. v osmé epizodě, když Klára vysvětluje svou situaci nové sociální pracovnici, jako by mluvila spíš ke kamerám než k ní.

Co se mi však hodně líbí, jsou detaily při psaní postav. Skvěle vykreslená je např. Alice, která neustále přemýšlí o tom, jak bude jejich budoucí dítě vypadat, nebo Beáta, která chce adopci využít i k vylepšení svého instagramového života. Tyto drobnosti dělají postavy realistickými a snadno uvěřitelnými.

Celkový dojem a proč se (ne)podívat?

• Seriál Děcko mě mile překvapil svou odvahou a realistickým zpracováním tématu adopce. Líbí se mi, že neklouže jen po povrchu a nebojí se ukázat, jak složitá rozhodnutí musí lidé v takových situacích dělat.
• Připadá mi, že seriál citlivě a autenticky přibližuje realitu pěstounské péče, dětských domovů a adopcí. Tvůrci dávají prostor nejen dětem, ale i pěstounům, sociálním pracovníkům a dalším odborníkům.
• Také oceňuji, že seriál tzv. neidealizuje, ale ukazuje i složitosti systému a emoční náročnost pro všechny zúčastněné. Příběhy jsou syrové, někdy až bolestné, ale zároveň inspirativní.
• Na druhou stranu, pokud hledáte odpočinkový seriál, Děcko asi nebude pro vás. Je to drama, které občas bolí sledovat, protože se dotýká těžkých témat.

Jestliže vás však baví realistická dramata s dobře napsanými postavami, rozhodně doporučuji Děcko zkusit. Dnes vyšel poslední díl, takže máte možnost vidět, jak se příběh Kláry a ostatních postav uzavře. A věřím, že se o tomhle seriálu bude ještě dlouho mluvit. Pokud stále váháte, zda se na seriál podívat, zkuste mrknout na upoutávku zde: